Rusko

Přemýšlel jsem, co se změní, přejede-li vlak z Čiernej do Čopu. Už to vím. Lidé zůstávají, věci také, ale ztrácí se čas. Změnou kolejí širokých jak ruská duše v rybím oku v mezeře, která zbyvá zmizí časovost. Zůstává pouze věcnost, ktera naplňuje duše lidí, olizuje plody jejich práce lině jako plamen krematoria.

Vlak

Cestovat vlakem déle než tři hodiny je hrůza. Trva-li cesta celý den, nedá se se to vydržet, ale pět dní ve vlaku už není tak ubijejících.

Kolem vlaku se formuje mnoho živností Prodavači lístků žijí na nádražích a skupují bilety frekventovaných tratí, aby je mohli prodat za patričný obolus. Prodavači potravin obalují vlak hned po příjezdu svými klobásami, sušenými rybami a oblemtají cestující varenijem, pivom i napitkom. Brát jídlo do vlaku, ci navštěvovat Kušalnuju je zpozdilost.

Vagóny prochazejí podivní chlapíci a nabízi lekce v pravoslaví, vous popa nebo ruženec z pravých růží. Jednou jsem potkal ve vlaku epileptický záchvat. Šel, veda se za ruku s pěnou od úst, po jednom chlapikovi. Ten ho zpozoroval, ale měl málo času. Hledal před ním úkryt na zemi, záchvat však nebyl včerejší a proplížil se mezi lahvemi až k němu, ucpal mu ústa pěnou, chytil zezadu vlasy, a do očí naházel sloupy. Naštěstí ostatní cestující zahlédli v kosých paprscích sibiřského slunce pachuť smrti a ústa nebožákova otevřeli. Pěna vypadla na zem, omráčena nárazem odplazila se mezi zrnky písku do bezpečí, dál od těžkých bot Sibiřáků a záchvat opuštěn svou symptotickou družkou zmateně vyklidil bojiště.

Tajga

Čas od času břízy shodí svoji korunu a tajga se promění v zástup kostlivců. Vztahují hubené, jen bělmem oděné pařáty v apokaliptické vizi. V zimě je clověk snadno přehlédne a octne se v zajeti kruhu družiny Kostěje Nesmrtelného. Když má štestí a nepozorován vyslechne klopotavé daktyly jejich vyprávění, možná mezi třeskutými slovy najde záchranu. Nešťastníci jsou nuceni setrvat mezi kmeny dokud sníh z nich neučiní dalšího poddaného krvelačného pána smrti. Poslední okamzik života změní mráz ve věčnost letokruhů

Sibiř

Za oknem plyne dlouhy monolog sibiře --- Monolog tajga. Škobrtavé vyprávění prekotného chrlení ruských prkenic střídá tiché mumlani rovin s odchrchlavanim briz a smrku. Cas se zminuje jen jaksi mimochodem v preletech dravych kavek, pohybem vzduchu v hrivach belousu a sipavem dechu prestarlych motocyklu. Mlaskave oci mokrav hypnotizuji krajinu, ktera upada do transu. Ten vsak nezabrani zadumcive divokosti, aby se nevrhla na cestovatele neopatrne vystrkujici hlavu z vlaku. Ostatne vsechny izolatory elektrifikace jsou relikty lidskych lebek, ktere tajga, zima a elektrina zformovala do soucasne podoby funkcionalniho triptychu ze zivota Skylitu. Elektricke sloupy se tak stavaji kombinaci oltare a mucednickeho kulu, stromem zivota a smrti, ktere obyvatelstvo uctiva temnym ``o'' sve mysticke rustiny.

Hrbitovy

Hrbitovy v Rusku nejsou chmurná útočiště bytelných staveb pochmurných monumentů smrti jako v katolické Evropě, jejíž bláhoví obyvatelé se snaží zahrát na strunu lidské konečnosti, ale zahrádky, kam pozůstalí nebožtíka zasadí, pravidelně zalévají a okopávají v naději na bohatou sklizeň. Toho dne pukne sedmá pečet a Kamčatka rozkvete pelyňkem.

Ulan Ute

V Ulan Ute jsem postřehl několik pozoruhodností:

První dojmy

Po šesti hodinách jsem dospěl k názoru, že Mongolské vlaky jenom stojí. Slouží k obchodu, k seznamování a tryznám za mrtvé. Ty se slaví obětováním velkého množství vodky bohyni pupku, zákazem zpěvu chrchlavých melodií pronášených za doprovodu ticha hraného tradičními mongolskými nástroji sukovitými prsty Mongolů temných jako samohlásky jejich vyrážené řeči.

Zoologie

Mongolsko se v atlasu zvířat rozkládá mezi Ruskem a Čínou. Obě kultury se proplétaji jako syčivé vlasy Medůsiny v nelítostném zápase o přežití. Návštěvníkovi nezbývá než vše pozorovat kamennou tváří nic nechápajícího přírodovědce.

Jurta a panelák jsou základním materiálem, z něhož je uplácána kultura, pravou rukou hledicí na dílo šikmým pohledem, levá mu páchne vodkou a skopovým.

Anatomie

Mongolové se rodí s nohama do O. Prijíždí na svět na koni, velbloudovi a pupeční šňůra je jim prvním opaskem delu. Dostanou první oči a první jazyk, který je třeba dlouho krotit, než je schopen vyslovit chrchlavé sípání řeči, jež vymyslel Džingischán pro zmatení nepřátel, které sami nerozumí, ale protože se v mládí naučili chápavému výrazu, cizinec nepozná, že spolu nekomunikují jazykem. Když se mongolové opijí, mluví česky a dokáží si sdělit alespoň nezbytné informace potřebné k životu. Po vystřízlivění zůstává v hlavě vzpomínka, podle které řídí své činy až k další opilosti.

Gruzin nám vložil pod jazyk své jméno. Chutnalo po rajčatech s koňakem a v chřípí nám vystoupala vůně pupku smíchaná s libečkem.

A když se potřetí Anděl smrti dotkl ústy Země, ze slin, co ulpěly na její hrmě vznikla Gobi, poušť s tajným jménem, které jen jednou bude vysloveno a pak padne v zapoměnutí snu minulé noci.

Nezkropená místa prežila a vzala na sebe podoby jurt, ovcí, koz, dobytka a velbloudů.

Tehdy také přši mongolové, darovali velbloudům hrby a jurtám svoji bytnost.

Rána

Noc na pousti rozlozena od nicoty k nicote a zpet pojida vzdechy zdechlin, micha je svetlem hvezd a z traviciho traktu ji vychazi ticho. Zdurela zila na cele se meni v Olgoje Chorchoje --- pupecni snuru rodiciho se dne a pomalu se plni krvi. Pisek se presipa v porodnich bolestech a z pupku na obzoru vystupuji prvni paprsky. Vzduch vycerpany zmitanim deloznich stahu neni schopen prenest jediny zvuk, jen neme chropti. Noc umira v plamenech rana, aby k veceru opet vstala z popela prvnich ohnu.

Jurty

Kazda jurta ma jednu tlamu a dve oci. Jurty zili kdysi davno volne, ale potkal je osud kone Przewalskeho, byly jim zkroceny a divoke forme se jiz nevyskytuji. Jejich nespoutany pohlavni zivot po letech ujarmeni zcela ustal a dnes se mnozi pouze dedenim. Dozivaji se stovek let a umiraji na vseobecny pokrok\looseness1

Obliceje

Na pocatku casu mela Gobi deset tvari. Bylo to ponekud neobvykle a tak ji Pan plavych velbloudu tri tvare vzal a udelal z nich reku. Gobi se stale lisila k posmechu ostatnich a proto jeste ze dvou tvari a zelene slizkosti vyrobil ryby. Jak reka plynula, stal se z ni cas a z ryb okamziky.

Tak prislo, ze Gobi ma tvari pouze pet. Vsechny jsou tvoreny piskem, kazda je nehybna, nebot jsou starsi nezli cas, stluceny z tel jejich sester.

Na prvni tvari pase Mongol dobytek. Je porostla travou a horami, obydlena jestercim a uklada se ku spanku krikem supa.

Druha tvar je Gobi umirajicich kamenu, odena do sukna zvlneneho vzduchu, kolebajici se krokem velblouda, porostla belobou lebek.

Obrovske amebe valici se krajem a hltajici vse v nenasytnem hladu chybejici pyrolicke zaklopky se podoba tvar treti --- duna. Femme fatale pouste, usmevu ktere neodolas. Obsluhuji ji dva eunusi, inertni vuci jejim nastraham: vitr serezava pisek v elegantni vlny a slunce zdobi smyslne telo stiny.

Pustinou bloudi zelena --- ctvrta tvar. Nikdy nezije na jednom miste, prochazi ostatnimi druzkami a jen sem tam, kde se vzhledne ve zhavem vzduchu vznikne oaza --- tajne srdce hodin, ukradek rece casu.

Patou tvar okem nespatris, tu nosi kazdy Mongol v sobe, kdesi v zakrutech delu, pachu skopoveho a chomacich velbloudi krve jezdi na plave koni a sdili jmeno se smrti.

Jidlo

Cesta labyrintem chuti byla obtizna. Kultura, do niz jsme zabrousili balila jazyk do skutecnosti z nezvyklych vztahu. Na spicce sedi kumis, tajna reinkarnace Budhy, napoj z kobyliho mleka a suseneho trusu. Bila kraska s obsahem much, o niz hraji Mongolove prstove hry znameni zednarskych lozi, mongoluv pritel, kvasici v samem srdci jurty, posilujici plice, vzdalena vzpominka na alkohol, krevni tlak archu. Kumis pil sedmy Budha velke medvedice jeste drive, nez se vyucil sve bozske zizni, pije ho mongolska vlada, nez upadne v extazi rozhodovani a komari, by lepe travili krev evropanu.

Hned vedle se usadil na sve pouti chutovymi poharky arch, rychlaja vodka, dcera spanku, bratr bolesti hlavy. Zbytek jazyka pokryva skopove. Drive spocivalo vsude, dnes je od korene vytlacovano chlebovou plackou, od spicky veje vune syra. Patri k mnozstvi Dzingischanovych vynalezu formujicich zadek v sedlo, nohy v trmeny a pravacku v uzdu.

Oci

Cinani poznaji z kocicich oci kolik je hodin. Mongolove z oci svych manzelek nepoznaji nic. Pluji v oblicejich svych majitelek nehybne, jsouce pevnymi body vesmiru. Mongolske divky si je odmala pomazavaji syrem a v dospelosti ritualem plneho trysku vyjmou z prave bulvy cas a z leve prostor.

Suchbatar

V dobach, kdy mel Mesic jeste dve tvare, ktere pysne ukazoval najednou a nezridka vychazel i v prave poledne, aby urcoval, kudy je kam a kudy zpet, bylo okoli Suchbataru nejosklivejsim tvorem pod Mesicem. Zivil se ztracenci a zapomenutymi ovo. Voda Selengy byla kalna a pachla, jak pachnou pribytky smrti. Duchove zeme se bali obyvat udoli a kraj slouzil jako zapomenuta katorga vsem blouznivcum a odvrzenym. Makabroznost, kterou pozival, dala vzniknout pridechu zlosti mongolskych dialogu, dalekym vzpominkam na stare casy.

Jednou se koupal mesic v Orchonu. Korytem tahl silny proud a znemoznoval stat na jednom miste. Proto mesic svlekl jednu z tvari, tu kterou urcoval kudy kam a odlozil ji na breh. Netusil blizkost severniho ajmagu, nebezpeci soutoku Selengy s Orchonem a bezstarostne ponoril druhou tvar do proudu. Proud uvidel smer kudy zpet, rozbehl se k pramenum a zanesl mesic az k Charchorinu, na misto, kde dnes stoji Erdeni-dze. Tvar, ktera zbyla u Selengy si oblekl Severni Ajmag. Uz nebyl nejosklivejsi a postupne ho zabydleli Mongolove i duchove udoli. Mesic, sklicen vychazi pouze v noci a jenom za uplnku, kdyz je hladina Selengy klidna, setkavaji se obe tvare uprostred Somonu.

Arnost Stedry